Zajímavou částí Dolního Bradla jsou místa, kde se původně rozkládala hospodářství tří sedláků. Na jejich pozemcích byla postavena sklárna, Rüklův dům a vznikl hostinec, později penzion Rükl.
Stabilní katastr z r. 1839 udává přehled o obyvatelích a číslech jejich domů v Dolním Bradle. Jsou to:
číslo domu 1: Burkoň František, sedlák,
číslo domu 2: Joska Jan, domkař,
číslo domu 3: Dostál Jan, sedlák,
číslo domu 4: Pospíšil Jan, sedlák,
číslo domu 5: Dostál František, emfyteut,
číslo domu 6: Pecina Antonín, emfyteut,
číslo domu 7: Dostál František, domkař,
číslo domu 8: Zita Josef, domkař,
číslo domu 9: Jeřábek Filip, domkař.
Z 9 čísel bylo pouze č. 1 zděné, vše ostatní dřevěné. Byli to většinou domkaři se zahrádkou pod okny s políčkem, které jim sedlák pronajal za výpomoc. Obživou byli odkázáni na práci v lese nebo řemeslo, pokud ho ovládali. František Dostál č. 5 a Antonín Pecina č. 6 (Dolní pila) měli právo dědičného pronájmu (emfyteut), která nájemci poskytovala právo nemovitost zužitkovat po zaplacení určité činže. Zbývající 3 obyvatelé František Burkoň č. 1, Jan Dostál č. 3 a Jan Pospíšil č. 4 byli sedláci a k těmto třem statkům patřila veškerá půda dolnobradelského katastru ve výměře něco přes 150 ha, v tom bylo 90 ha lesa.
Mapa stabilního katastru Dolního Bradla z roku 1839:
Na mapě je vidět rozložení jednotlivých usedlostí. V současné době se nachází na číslech bývalých usedlostí číslo popisné:
1 – hotel Rükl,
2 – velký blahobyt,
3 – sklárna (nyní má číslo popisné 4),
4 – statek a Rüklův dům (nyní má číslo popisné 3),
5 – centrála, dům Jana Málka,
6 – jen základy u Transporty,
7 – hostinec Filousek,
8 – velký blahobyt,
9 – malý blahobyt.
Na uvedené mapě je také zajímavé, kam ústil do řeky Chrudimky potok. Pravděpodobně jeho tok byl změněn.
V době vzniku mapy jsou i v rodné matrice fary v Modletíně, před příchodem sklářů do Dolního Bradla, na čísle 1 (nyní hotel) uváděni Burkoň František, sedlák, čísle 3 (nyní č. p. 4 huť) Dostál Jan, sedlák a čísle 4 (nyní č. p. 3 Rüklův dům) Pospíšil Jan, sedlák.
O několik let později, před prodejem statků skelmistrovi Rüklovi, jsou na těchto popisných číslech v matrice uváděni jejich synové:
- na čísle 1 Josef Burkoň, sedlák, syn Františka Burkoně, výměnkáře z čísla 1 a manželky jeho Františky, rozené Matěj Žemlička z Javornýho. Josef Burkoň má za manželku Antonii, dceru Jana Nováka, sedláka z Krásného č. 3 a manželky jeho Kateřiny, rozené Forštová z Kamenice,
- na čísle 3 Josef Dostál, sedlák, syn Jana Dostála, sedláka a manželky jeho Magdalény, rozené Musilové z Kameniček č. 10. Josef Dostál má za manželku Annu, dceru Jakuba Dostála, mlynáře v Horním Bradle č. 11 (mlejnek) a manželky jeho Františky, rozené Pospíšilová, dcera sedláka v Dolním Bradle č. 4,
- na čísle 4 Jan Pospíšil, sedlák, syn zemřelého Jana Pospíšila a manželky jeho Anny, dcery Michala Bláhy z Horního Bradla číslo 1. Jan Pospíšil má za manželku Antonii, dceru Františka Dostála, šenkýře z Dolního Bradla číslo 7 a manželky jeho Anny, dcery Jana Dostála, tesaře z Horního Bradla. V matrice úmrtí je k číslu 4 uveden poslední zápis ze dne 5. 1. 1861, kdy Janu Pospíšilovi, sedláku z Dolního Bradla, zemřel 9 měsíční syn Josef na spálu.
Kam se odstěhovali s rodinou Josef Burkoň z čísla 1, Josef Dostál z čísla 3 a Jan Pospíšil z čísla 4, po prodeji selských usedlostí skelmistru Rüklovi, jsem nezjišťoval.
K prodeji těchto statků ve své práci „Sklárny v Železných horách“ pan Ladislav Málek uvádí:
Podle vyprávění p. JUDra Jana Rükla koupil jeho dědeček v r. 1865 dva statky, a to statek č. 1 Burkoňův, co je nyní pension a statek č. 3, Dostálův, kde stojí huť. Prostřední statek byl nejistý, dle paní A. Rüklové statek Horákův; majitel se zdráhal prodeje a tak se stalo, že mu nabídli dvojnásobek kupní ceny. Dal si říci, koupě se uskutečnila a majitel se odstěhoval do Ameriky. Asi jen do Uher – dle zápisu Pamětnice fary Modletínské. Katastr Josefínský i katastr stabilní uvádí na č. 1 v Dolním Bradle rodinu Burkoně, na č. 3 Dostála a na č. 4 Pospíšila. Při koupi statku č. 4 v roce 1865 se mluví o statku Horákově. Z toho možno usuzovat, že v předešlých letech přešel statek Pospíšilův dědictvím na dceru, která se provdala za Horáka a to se i v rodině Horákově opakovalo, neboť usedlost prodává skelmistrovi Rüklovi žid Frankl z Chrasti. Téhož roku koupil od Frankla mlýn č. 6 v Horním Bradle mlynář Hynek Kulík.“
V oddací knize není záznam o tom, že by dcera pana Pospíšila uzavřela manželství s nějakým Horákem. Kdo převedl vlastnictví statku na žida Frankla, není známo, ale koupi statku Rüklem od Frankla utvrzuje zápis v Pamětnici fary modletínské: „R. 1861 silný vítr skácel dřevěný kříž v Horním Bradle vedle cesty u potoka. Občané pořídili nový kříž, na který dal kníže pán dubový kmen a žid Frankl z Chrasti, co spoluobčan a majitel statku v Dolním Bradle a mlejna v Horním Bradle, dal krucifix z litiny dobře pozlacený. Výlohy postavení nesla obec“. Ještě jeden zajímavý zápis z Pamětnice fary, který dotvrzuje, že Frankl po prodeji nemovitostí v Dolním a Horním Bradle se odstěhoval do Pešti. „R. 1868 dostalo se zdejšímu kostelu nové kadidelnice z Pešti od Anny Franklové, dcery bývalého mlynáře v Horním Bradle“.
Číslo popisné 1.
Původní statek Burkoňův koupili Rüklové v roce 1865. Od roku 1866 do roku 1907 se zde narodilo 12 dětí a vystřídali se zde ubytovaní různých profesí – hospodář na statku, služebná děvečka, sklářský tovaryš, sklář, řezník, hajný.
Pro představu uvádím jména otců a svobodných matek, kterým se zde děti narodily:
7. 1. 1866 – Anna Culková, služebná děvečka,
1. 3. 1867 – Jan Rükl, hospodář na statku,
3. 4. 1867 – Jan Dvořak, sklářský tovaryš,
3. 12. 1888 – Jan Škaloud, dělník,
20. 2. 1869 – Jan Rükl, hospodář na statku,
14. 4. 1871 – Jan Rükl, hospodář na statku,
6. 2. 1876 – Antonín Hrnčíř, matka Františka Habartová
10. 1. 1893 – František Hloušek, sklář,
8. 12. 1894 – František Hloušek, sklář,
2. 11. 1902 – Karel Nevole, řezník v Dolním Bradle č. 1,
1. 11. 1904 – Josef Papoušek, hajný v Dolním Bradle č. 1,
19. 1. 1907 – Josef Papoušek, hajný.
Pravděpodobně zde ze začátku na statku hospodařil Jan Rükl, syn Jana Rükla. který však ve věku 55 let dne 21. 1. 1888 v čísle popisném 1 umírá. V roce 1888 zde byla dočasně umístěna i 1. třída obecné školy. Nakonec zde byl pro skláře otevřen hostinec, který provozovali skláři, nejdříve pan Sevald a pak pan Anděl. V roce 1932 byl hostinec nazývaný „Na statku“ přestavěn na penzion. V roce 1935 zde byla ve vyčleněných místnostech opět umístěna třetí třída národní školy (můj otec Josef Najman vzpomínal, že i on se v těchto prostorách učil) a v době druhé světové války ubytováni členové Hitlerjugend (nepříjemné chvíle zde prožíval v této době i můj otec, událost popisuji v pojednání o hotelu Vršov).
Po válce si penzion pronajal Josef Stehno. Stehnovi bydleli v penzionu až do roku 1959. Budova byla opravena a sloužila jako letní penzion. V roce 1950 přebírá penzion Ústřední rada odborů a přejmenovává ho na ozdravovnu Partyzán. Od roku 1955 vlastní budovu Restaurace a jídelny, později spotřební družstvo Jednota. Kuchyň penzionu v 70. letech vařila nejen pro rekreanty, místní občany i náhodné návštěvníky, ale i pro zaměstnance továrny na výrobu vánočních ozdob, kteří prošli parkem do restaurace. Po roce 1989 byl vrácen původním majitelům. Byl převáděn mezi různými subjekty a v současné době je v katastru nemovitostí uváděn majitel Stone Block a.s., Hybernská 1613/38, Nové Město, 110 00 Praha 1.
Zajímavou částí hotelu byla tzv. kulatina. Než byla zastřešena, tak se zde hrál stolní tenis a bylo zde venkovní posezení. Po zastřešení byl na „kulatině“ zřízen bar a posezení, kde probíhalo seznámení a rozloučení rekreantů jednotlivých turnusů. Při těchto akcích hrála živá hudba a tančilo se. Hudba se rozléhala v podvečer i ve večerních hodinách po okolí.
Hotel Rükl byl do roku 1989 plný života. Hojně navštěvovaný. Rekreanti byli ubytováváni v hotelu nad restaurací a v chatkách ve svahu ke kapli za hotelem, kde byla zřízena budova a v ní umývárna a toalety. Areál hotelu byl oplocen. Uvnitř areálu bylo hřiště, na kterém rekreanti a místní mládež hrála volejbal nebo nohejbal. Byla zde i fontána, rybníček a kuželkárna, která byla později zbourána. Potom se zde hrály ruské kuželky blízko mohutné lípy, která zde stojí dodnes. V areálu hotelu, blízko hřiště, stála budova (na pohlednicích je zachycena), jednalo se o patrový altán, který byl součástí kuželkárny. Tu si už nepamatuji. Z rybníčku vytékal potůček, který protékal parkem. Zalesněným areálem bylo příjemné se procházet. Místní mládež park hojně navštěvovala. Na svahu rostly keře lísky, kam jsme chodili na ořechy a pruty, ze kterých jsme si s kluky dělali luky a šípy. Mezi chatkami rostly modříny a pod nimi houby klouzci. O ostatních zážitcích by spíše mohli vyprávět rekreanti.
Číslo popisné 3 (původně č. p. 4).
Původní Pospíšilům statek (prostřední statek) sloužil stále svému hospodářskému účelu i v majetku Rüklů. Později si na části pozemku statku nechal skelmistr Rükl pro svou rodinu postavit dům, který dostal č. p. 3. Byl dokončen před rokem 1882. Do tohoto roku od roku 1866 v rodné matrice není zaznamenáno na čísle popisném 3 narození žádného dítěte. Jako první v 19. století a zároveň na dlouhou dobu poslední dítě v tomto domě 3 se rodí syn František (*1. ledna 1882) Františku Rüklovi, továrníku skla v Dolním Bradle č. 3, který byl synem Jana Rükla, skla mistra v Dolním Bradle č. 3 a jeho manželky Anny, dcery Jakuba Krále, šafáře v Ostrově č. 1. Před postavením domu se Františku Rüklovi rodily děti v čísle popisném 4 (huť). Jan Rükl, zakladatel sklárny, ještě v tomto domě žil, protože umírá 9. 5. 1885 v 76 letech. V novém století se zde rodí děti Antonína Rükla, syna Františka Rükla, zakladatele sklárny. Jeho první dítě se narodilo 27. 7. 1902.
V roce 1896 byl do domu zaveden vodovod z Antonínova pramene – potoku, který pramení za rezervoárem v „huťských“ lesích a v roce 1905 elektrický proud z vlastní elektrárny, centrály číslo popisné 5. V roce 1910 byla provedena přestavba. V přízemí byla velká kuchyně, jídelna, hudební salonek, koupelny, toalety a další pokoje. Schodiště do patra bylo zdobeno nástěnnými malbami. V roce 1973 byly zrestaurovány akademickým malířem B. Obrovským. V patře byly pokoje a velký sál.
Ke konci padesátých let byla budova zabrána pro obecní účely. Byla zde zřízena úřadovna MNV, zasedací místnost, mateřská škola, zubní a dětská ordinace, kadeřnictví, knihovna. Byla provedena částečná oprava střechy, výměna oken a ústředního topení.
Pamatuji si, že jsem zde chodil do mateřské školky. Po obědě se povinně spalo. Paní vychovatelka nám četla pohádku, ale spát se mi moc nechtělo. Chodil jsem zde k zubaři Václavu Máchovi, který měl vrtačku na nožní pohon. Co on se našlapal, než vrtačku dostal do příslušných otáček a začal vrtat zub. Navštěvoval jsem i knihovnu, kterou vedla moje sousedka z Blahobytu Miluška Paulusová.
Holičství bylo hned vpravo u zadního vchodu. Scházelo se tam po 2 schodech dolů. Pak tam byla umístěna fotokomora.
Pamatuji si, když byly volby poslanců do MNV, tak u zadního vchodu hrála dechovka ve složení pan Málek z Pasek, kapelník (akordeon), pan Pospíšil z Lipky (klarinet, saxofon), pan Sotona z Javorného (trumpeta) a pan Hubáček, bubeník.
Po roce 1989 byla budova vrácena původním majitelům.
Číslo popisné 4 (původně č. p. 3).
Na pozemku původního statku Dostálova postavil Jan Rükl sklárnu s číslem popisným 4. Před její výstavbou v roce 1861 přišel do Dolního Bradla s Janem Rüklem František Eisner, sklářský pomocník, aby zde provedl průzkum místních podmínek stavby hutě pro Františka Rükla, syna Jana Rükla. František Eisner byl v Bradle přítomen již o 5 let dříve a ubytován na č. 4 na statku Pospíšilů. Huť se stavěla v letech 1865 a 1866, kterou dne 3. ledna 1867 farář z Modletína Václav Zuman vysvětil a ke cti paní kněžny Auerspergové byla nazvána Vilemínina huť. Při zahájení tovární výroby skla byl Jan Rükl osmapadesátníkem, jeho ženě Anně bylo pětapadesát a syn František byl třiatřicetiletý a dosud svobodný. Kolem pece se točilo na 20 pracovníků, kterým manželka Jana Rükla Anna vyvářela. Skláři a majitelé sklárny společně usedali k jídlu k dlouhému stolu, který je prý dosud v domě č. p. 3. Došlo k výstavbě nejen továrních objektů, ale i obytných prostor pro skláře, kde se rodily děti, uzavíraly se sňatky, žilo se a umíralo. Jako první se zde narodil 24. 6. 1867 Jan Křtitel, syn Františka Rükla, skláře z Dolního Bradla č. 4, který byl synem Františka Rükla (asi bratr Jana Rükla, zakladatele sklárny nebo jinak příbuzný), pomocníka sklářského z Kácovských starých hutí. Jan Křtitel po 14 měsících umírá dne 28. 8. 1868.
Několik let společně se skláři v těchto obytných prostorách žila i rodina Rüklova, než si postavila dům č. p. 3. Celkem se zde od roku 1867 do roku 1910 narodilo 102 dětí, ale ne každé se dožilo dospělosti. Pro zajímavost uvedu jména otců nebo svobodných matek, kterým se zde děti narodily. V závorce je jejich počet. František Rükl, sklář (1), Jan Anděl, sklář (9), Františka Kosová, dcera skláře (2), Jan Paštika, mistr truhlářský ve fabrice na sklo (8), Antonín Waldhauser, sklářský pomahač (5), Antonín Sevald, sklář (5), František Rikl, rytec skla (1), Václav Duben, sklář (1), František Eisner, sklář (3), Jan Hradecký, sklář (3), Karel Jungvirt, sklář (10), Marie Štrofová, dcera skláře (1), Václav Miller, šalíř (3), Kateřina Košová, dcera skláře (1), Antonín Partik, sklář (3), František Čech, hajný (1), Jan Bečržek, sklář (1), Antonie Březinová, dcera nádeníka z Ostrova (1), Františka Koubová, nemanželská dcera Františky Koubové (1), Jan Rückl, hospodář na statku č. 1, Antonín Paštika, sklář (1), František Fiala, sklář (4), Václav Peclger, sklářský pomocník (1), Josef Čech, ponocný v Dolním Bradle (3), Václav Kainer, sklář (3), Jan Plíšek, sklář (2), František Rükel, glasmister (3), Josef Smítka, šalíř (2), Leopold Semerád, sklář (3), Josef Schmied, sklář (1), František Anděl, sklář (1), Jan Viktora, šmelcíř (1), Antonín Štrobl, rytec skla (4), Karel Seidl, správce huti (2), František Staněk, sklářský pomocník (1), Josef Paštika, truhlář, modelář ve skelné huti (2), Antonín Krejčí, čeledín (1), Karel Ryšavý, mladší učitel (1), Jan Hvížďala, obuvník (1), Karel Paštyka, formař (2) a Josef Štrobl, rytec skla (1).
Rodiny sklářů se nakonec stěhují z obytných prostor č. p. 4 do nově postavených dělnických domů (blahobytů) č. p. 9, později do č. p. 2 a č. p. 8 nebo si skláři staví vlastní domky.
Dělnický dům č. p. 9, dům nazývaný „Bída“ nebo malý Blahobyt, byl dokončen pro sklářské dělníky asi v roce 1882 (nachází se proti pomníku). Plány na jeho výstavbu jsou z roku 1870. Plánovalo se i jeho rozšíření, ale už k tomu nedošlo. Dům má dva vchody. V prvních byly jen dvě místnosti a schody na půdu (za mých časů tam bydlela paní Vlasta Bláhová a paní Semerádová). V druhém se ze společné chodby vcházelo do čtyř samostatných místností a po schodech na půdu (za mých časů tam bydlel pan Biška se svojí ženou a pan Michálek). Za domem byl malý dvorek, dřevníky a chlívky. Za nimi pak protékal potok.
První děti v č. p. 9 se bývalému obyvateli č. p. 4 Karlu Jungwirthovi narodila dvojčata 12. 8. 1882 Antonín a Marie. Marie však 10. 4. 1883 umírá. Karel Jungwirth se z č. 9 vrátil do čísla 4, protože 18. 12. 1883 se mu zde narodil syn Emanuel a v letech 1883, 1885 a 1887 další děti. V roce 1891 je opět na č. 9, kde se mu narodil syn Jaroslav Josef (*1. 2. 1891). Nakonec se stěhuje do č. p. 2 (velký Blahobyt) kde se mu dne 4. 11. 1894 a 1. 9. 1897 narodili další potomci. Malý blahobyt byl postaven přibližně v místě, kde původně žil, Filip Jeřábek, domkař, č. p. 9.
Později, v letech 1892 až 1893, byl dokončen pro sklářské dělníky velký Blahobyt č. p. 8 a č. p. 2. Velký Blahobyt byl ze dvou částí čísel popisných, na levé straně bylo číslo popisné 8 a na pravé straně číslo popisné 2. Původně v místě postaveného velkého Blahobytu byla samostatná bydlení s číslem popisným 8, kde žila rodina Zitova a číslem popisným 2 rodina Joskova.
V čísle popisném 8 se jako prvnímu narodilo dítě v roce 1894 Josefu Eisnerovi, skláři. Dále jsou zde uváděni otcové dětí Josef Marek, Leopold Semerád, Josef Partyk, Karel Partyk, František Neuman (můj prastrýc), Antonín Semerád.
V čísle popisném 2 se vyskytují jména Karel Jungwirth, František Víšek, který měl za ženu Antonii dceru Antonína Partyka, skláře z č. 4, František Anděl, František Hloušek.
Přečíslování původního statku č. 4 (statek Pospíšilův) na číslo popisné 3 (Rüklův dům) a čísla popisného 3 (statek Dostálův) na číslo popisné 4 (huť) dokládá i to, že je v rodné matrice na čísle 3 zaznamenáno poslední narození dítěte, po odkupu statku, dne 7. 6. 1866 Františku Sokolovi, čeledínu a 2. 4. 1867 Antonínu Kadlecovi, podruhu. Číslo popisné 3 se až do roku 1882 v rodné matrice nevyskytuje. Je použito poprvé dne 1. 1. 1882, kde se Františku Rüklovi na č. 3 (Rüklův dům) narodil František.
To je vše, co jsem k výše uvedeným popisným číslům zjistil.
Další informace uvádím ze zápisů z Pamětní knihy obce Bradla:
Rok 1932:
V roce 1932 statkáři pan Jan a Václav Rüklové nechali rozbourat částečně hostinec „Na statku“ č. p. 1 a přestavěli z toho pension. Teď je to budova jednopatrová o 14 pokojích pro hosty. V přízemí je staročeská kuchyně s jídelnou. Při patře je veranda při straně západní, s pěkným pohledem do parku. Hostinec v pensionu bude nadále. Přestavba se zařízením vyžádá si velikého nákladu. Pension bude otevřen příštím rokem. Bude to velice pěkné a útulné. Výletní hosté naleznou zde dosti oddechu i osvěžení.
Rok 1933:
Dne 5. července 1933 slavnostně otevřen pension bratrů J. a V. Rükla, který po celou sezonu byl obsazen.
Rok 1935:
Dne 1. září otevřena třetí třída při obecní škole v Bradle. Třída byla připravena v místnosti pensionu Rükl a první učitelkou zde byla sl. Marie Vítová z Hlinska.
Rok 1945:
V pensionu Rükl v Dolním Bradle byl již delší dobu ubytován německý oddíl určený k stíhání partyzánů a prohledávání lesů počtem asi 40 mužů s důstojníkem. Jim bylo přiděleno také několik ruských zajatců, kteří se dali do služeb Němcům jako „Vlasovci“ a měli na starosti obsluhu koní a jiné pomocné služby. Dne 5. května 1945 dostali od svého velitelství rozkaz, aby se rychle připravili na svůj odchod z Bradla. Vlasovci odepřeli plnit dané rozkazy, odešli do lesa za centrálu, kde odevzdali účetnímu sklárny Miloši Pavelkovi své zbraně. Na to se hned telefonovalo z hutě pro četnictvo do Seče, aby přijeli odzbrojit německý oddíl. Nejdříve přijel na motocyklu Ing. Syrovátka, který se odebral s několika členy místní skupiny partyzánů k veliteli oddílu, kterého vyzval, aby odložili zbraně. Důstojník se zarazil a po delším jednání se rozhodnul telefonovat svému nadřízenému velitelství do Hlinska, může-li tak učinit. Na poště se toho ujal listonoš Antonín Hladík, který z vlastního popudu tlumočil z velitelství rozkaz, že se mají složit zbraně – čímž je oklamal. Po této zprávě důstojník odevzdal svůj samopal, který měl zavěšený na krku a žádal, aby mu byl zaručen volný odchod, což bylo slíbeno. Zatím dojeli ze Seče 2 četníci s 10 partyzány, kterým Němci složili zbraně, načež byli odvedení do hotelu Vršov, odkud po 2 dnech byli posláni s doprovodem na četnickou stanici do Trhové Kamenice.
Rok 1948:
V tomto roce proběhlo podle zákona o pozemkové reformě č. 46/1948 Sb. „vykoupení“ zemědělského majetku JUDr. Jana Rükla a MUDr. Václava Rükla. Reforma se nevztahovala na objekt čp. 1, pension, který „používá“ Ústřední rada odborů, jako ozdravovny. K objektu č. 1 patřila i stodola a domek tzv. špejchárek čp. 24.
Rok 1950:
Od 1. ledna 1950 převzala Ústřední rada odborů pension Rükl a byl přejmenován na ozdravovnu Partyzán.
Rok 1951:
Bradelský pension Partyzán, který dosud používala Ú. R. O., jako ozdravovnu pro zaměstnance převzal do 1. ledna 1955 do pronájmu a své správy podnik státního obchodu „Restaurace a jídelny v Praze“, později spotřební družstvo Jednota. Od polovice září byl pension obsazen letními hosty za denní pensi Kčs 30,-.
Rok 1960:
Pension Rükl přebrala Jednota Hlinsko, kde jsou každý rok rekreanti z výrobního družstva. V penzionu byl několik roků vedoucí Josef Stehno z Bradla, který pension předělal, aby to odpovídalo dnešní době.
Pohlednice a fotografie:
Na pohlednicích je většinou Hotel Rükl.
Pohlednice a fotografie můžete zvětšit podržením levé klávesy CTRL a točením kolečkem myši.
25. 3. 2016 – k nepoznání
