Pionýrské tábory.
Hlavním pramenem následujícího textu byla diplomová práce Československé odborové rekreace ROH v letech 1945 až 1989, Bc. Věra Kafková. Text jsem zkrátil a upravil.
Pionýrské tábory vznikaly na základě Pionýrské organizace Československého svazu mládeže, která byla založena v roce 1949. Pionýr se stal organizací věnující se volnému času dětí a mládeže před rokem 1989. Organizace zastřešovala volný čas dětí a mládeže, v jejichž správné výchově měla pomáhat školám. Pionýr i škola měly stejný cíl, avšak Pionýr ho měl dosáhnout prostřednictvím „atraktivnějších“ metod v podobě nejrůznějších besed, literárních večerů, prázdninových táborů, karnevalů, shromáždění, exkurzí atd. Vedle toho byl kladen důraz na pohybovou aktivitu dětí (tělesnou výchovu, sport a zejména turistiku). Pionýrské tábory, nejčastější forma letní dětské rekreace, měly zaplnit volný čas dětí o letních prázdninách. Zájem státu podporovat rozvoj dětských táborů se zde setkával s nutností, jelikož velká část rodičů musela o prázdninách pracovat, možnost poslat děti na několikatýdenní tábor často vítala.
Tábory trvaly zpravidla 20 dní a byly určeny zejména pro děti ve věku od 7 do 14 let, jež se po příjezdu na místo dále rozdělovaly do jednotlivých věkových skupin. První skupinu tvořily děti od 7 do 9 let, druhou od 9 do 11 let a poslední děti od 11 do 14 let, přičemž v této skupině bylo již zajištěno oddělené ubytování pro chlapce a dívky. Aby dítě mohlo jet na letní pionýrský tábor pořádaný pod hlavičkou odborové organizace, muselo splňovat několik základních kritérií. V první řadě se vybírali takoví žáci, kteří neměli jinou možnost zotavení a zároveň se tytéž prázdniny neúčastnili podobné akce. V druhé řadě se pak přihlíželo k jejich výsledkům a chování ve škole, iniciativě v pionýrské organizaci a celkovému zdravotnímu stavu. Konečné slovo měl závodní výbor, jenž bral v úvahu rovněž řádné členství a plnění povinností rodičů v odborové organizaci. Vedle výše zmíněných kritérií existovalo ještě jedno obecné pravidlo související s výběrem a skladbou dětí na pionýrských táborech, kdy od roku 1955 namísto dřívějších školních pionýrských skupin jezdily děti nově na tábory provozované podnikem, u něhož byl zaměstnán alespoň jeden z rodičů. V praxi se tak na pionýrských táborech pořádaných odborovou organizací nescházeli převážně spolužáci z jedné školy či oboru, ale děti spolupracovníků daného podniku.
Přísným kritériím výběru a přípravě podléhali i pracovníci pionýrských táborů. Hlavní vedoucí pionýrského tábora vybíral provozovatel tábora, jímž byl většinou pedagogický pracovník s mnohaletou zkušeností z této funkce nebo několikaletou praxí oddílového vedoucího. Vedle hlavního vedoucího tábora, jehož charakter osoby často předznamenával míru ideologičnosti v táboře, plnili významné funkce ještě tzv. oddíloví vedoucí, jimiž byli většinou studenti škol s pedagogickým zaměřením, kteří na pionýrském táboře vykonávali zároveň školou požadovanou praxi, přičemž v letech 1958 – 1960 školy dokonce vyžadovaly, aby si jejich studenti absolvující táborovou praxi psali na následující den písemnou přípravu. Měli-li zájem o práci oddílového vedoucího lidé, kteří neměli s touto činností žádné zkušenosti, byli zařazováni k oddílu nejprve jako praktikanti, podobně jako ti, kteří nedosáhli věku 18 let. Každý vedoucí oddílu prošel jednodenní či dvoudenní přípravou, jež probíhala před zahájením tábora a byla jeho provozovatelem zaměřena na seznámení vedoucích s programem, materiálním zabezpečením tábora, věkovým složením dětí účastnících se tábora, seznámení s ostatními pracovníky tábora a poučení o povinnostech vedoucího oddílu.
Pionýrské tábory byly koncipovány jako místa radostného oddechu i místa poučení. Tomu byl přizpůsoben jak denní řád tábora, tak jeho každodenní program. Od počátku 60. let postupně docházelo ke změnám úkolů, jež měl dětský pionýrský tábor plnit, s čímž pochopitelně souvisel jeho konkrétní program. Od opatrovnické a „vykrmovací“ úlohy prvních pionýrských táborů, pořádaných v letech 1950 – 1957, dospěl jejich programový vývoj až k akceptování myšlenky pravého skautského života v přírodě. Každý pionýrský tábor musel důsledně dodržovat daný táborový plán a harmonogram, čímž každodenní život v táborech určitým způsobem spíše než chvilky volna navozoval školní atmosféru. Denní táborové řády byly pro všechny pionýrské tábory prakticky stejné. Odlišnosti mohly nastat až v konkrétních přístupech vedoucích a jejich schopnostech v hledání zajímavých námětů pro činnost se svým oddílem, ovšem vždy v rámci denního řádu tábora. Ten byl pro celý tábor jednotný: skládal se z budíčku, ranní hygieny, rozcvičky, snídaně, nástupu, času pro dopolední program, oběd, času pro odpolední program, večeře a večerky. Součástí náplně dopoledního/odpoledního programu byly nejrůznější hry, soutěže, celotáborové akce nebo vycházky do okolí; volba aktivit byla zcela na vedoucích, kteří se pro své svěřence snažili vymyslet aktivity co nejzajímavější a nejzábavnější.
„Vykrmovací“ funkce táborů, tedy snaha o to, aby děti na závěr tábora měly určitý příbytek na váze, byla podporována a prosazována zejména v návaznosti na strádání a hlad spojený s druhou světovou válkou a dobou bezprostředně následující.
Přesto byl důraz na přírodu a s tím spojená zotavená na zdravém vzduchu rovněž součástí základních aspektů pionýrského hnutí. Táborový plán musel být předem připravený kolektivem daného tábora a následně dán ke schválení závodnímu výboru. Tento postup měl zajistit „zajištění všech politických a materiálních podmínek“.
Přestože byl základní program v táborech stejný, postupem času bylo možné najít pionýrské tábory, které se svou tématikou od jiných lišily, resp. zdůrazňovaly určitý konkrétní prvek standardních táborových prvků. Prvním typem byly tzv. putovní tábory, určené pro děti od 11 let. U takto starých dětí se již předpokládaly jisté zkušenosti nasbírané opakovanými návštěvami táborů či turistických oddílů. Putovní tábory se začaly více prosazovat zejména v 1. polovině 60. let a existovala i jejich odnož v podobě putovních motoristických táborů. Dále existovaly např. „branné tábory“ a rekreace na mezinárodních táborech (konaných v zahraničí), na něž jezdily spíše děti stranických prominentů a vysokých státních funkcionářů. Mezi mezinárodními tábory byl pomyslnou nejvyšší „metou“ luxusně vybavený sovětský tábor v Artěku na Krymu. Tento dětský tábor byl vybudován na sovětském poloostrově Krym v blízkosti Černého moře. Ačkoliv v době jeho vzniku v roce 1925 byl určen pouze pro děti postižené tuberkulózou, stal se z něho legendární socialistický mezinárodní pionýrský tábor, který svou „mohutností“ předčil všechny dosud známé dětské tábory ve světě. Jeho zakladatelé se snažili o vybudování dětského tábora, v němž se budou rekreovat zejména děti z politicky prověřených rodin, přičemž ročně ho navštívilo až 27 000 dětí jak ze Sovětského svazu, tak z ostatních spřátelených zemí. Artěk patřil k jakési výkladní skříni sovětského režimu a měl rovněž zásadní význam pro utváření podoby dětských táborů ve všech státech socialistického bloku. Obecně lze ovšem říci, že centrální odborové orgány prosazovaly spíše zásadu, aby děti poznávaly zejména svou vlastní zemi.
Obecně lze říci, že pionýrskými tábory od poloviny 50. let prošla podstatná část dětské populace v Československu.
Velkou oblibu zažívají pionýrské tábory rovněž v současnosti: pionýr je i dnes organizací snažící se nabídnout dětem prázdninový pobyt v přírodě, leč v dnešní době počítačových her a internetu jsou často z této „nabídky“ nadšenější spíše rodiče, než samotné děti.
Konec textu z diplomové práce.
V okolí Bradla se vyskytovaly čtyři dětské tábory:
- Vlaštovka Transporta Chrudim na pozemcích a v okolí Dolní pily,
- Vrchlabí uprostřed lesa za centrálou patřící podniku TOS Vrchlabí,
- Tesla Pardubice na pozemcích zemědělců Vršova a Bradla,
- a další byl za hřištěm v Horním Bradle, ale nemám o něm žádné informace.
- Zajímavá informace z Pamětní knihy, která se vztahuje k rekreačnímu významu Bradla:
„Ke konci roku 1967 je postaveno v naší obci 125 chat a 3 pionýrské tábory.“
Pohlednice odeslaná 27. 7. 1995 – 1. rekreace na Chrudimce, na dolním splavu, 2. rekreační zařízení Tesla Pardubice, 3. tábor Nástroje Vrchlabí a 4. Transporta Chrudim.