První informaci o biografu v Dolním Bradle se dočteme v Pamětní knize. Tehdejší kronikář, místní občan Eduard Rudolf, nadlesní v.v. v Dolním Bradle čp. 17, v roce 1950 uvádí:
„V tomto roce byl v sále hostince na Filousku zřízen biograf nákladem Kč 160 000, kde se pravidelně každou sobotu a neděli pomítají filmy za četné účasti občanstva.“
Kdo byl prvním vedoucím kina nevím, ale v roce 1953 se do Bradla přistěhovala rodina Březinova a v tomto roce nebo o něco později se začal o kino starat pan Jiří Březina až do roku 1972. Po panu Březinovi dělal vedoucího kina pan řídící (jak se říkávalo řediteli ZŠ) Miloslav Schauer. Zabezpečoval objednávání filmů, vracení filmů, tisk programu filmového léta, vyvěšoval plakáty k jednotlivým filmům a program. Program a plakáty umísťoval do dvou uzamykatelných, zasklených nástěnek. Jedna nástěnka byla vpravo a druhá vlevo u vstupu do hospody. Do hospody a kina se chodilo dlouhou chodbou dveřmi od sochy sv. Jana Nepomuckého. Filmy se zpočátku sháněly různě od sousedních obcí a později se půjčovaly z půjčovny z Pardubic. Chodily poštou.
Prvním promítačem byl pan Josef Jelínek. Po panu Josefu Jelínkovi promítali pan Jan Málek a jeho syn Jan, páni Josef Horák, Zdeněk Záruba, Jiří Lacina a Luděk Cidlina. Dnes se filmy promítají pouze o letních prázdninách ve středu. Kdo v současné době promítá nevím.
Promítací přístroje lampové byly později nahrazeny obloukovými (na uhlíky). Šíře filmu byla nejdříve 16 mm, později 35 mm (širokoúhlé).
Zpočátku v sále topil pan Míšek, byla tam jen jedna kamna v levé části sálu. Pro děti byly vyhrazeny první dvě řady a lístek pro ně ze začátku stál 1–2 Kčs. Kino bylo vybaveno skládacími židlemi a pak řadami sedadel se sklápěcími sedáky. Nevím, zda již od začátku bylo sezení stupňovité. Do sálu se chodilo dlouhou chodbou. Vlevo v té dlouhé chodbě byl nejdříve vstup do lokálu hospody a až na jejím konci bylo malé okénko, které se otevíralo do místnosti v hospodě a v něm se prodávaly vstupenky do kina. Vstupenky (lístky) prodával pan Václav Landsman. Když otevřel okénko, tak se nejdříve vyvalil do chodby kouř z cigaret z hospody. Pan Landsman seděl na židli a na malém stolečku měl pivo, srolované lístky do kruhu a malou plechovou pokladničku. Za mých časů stál lístek 3 Kčs a i z této ceny byla vyčleněna částka pro Československou kinematografii. Do sálu kina vedly dvoje dveře. Vstupovalo se druhými dveřmi od okénka, kde stál někdo, kdo odtrhával část vstupenky. Zase za mých času tam byla paní Marie Krejčová a pak její snacha Vlasta Krejčová, obě z Blahobytu. Na lístku nebylo číslo řady ani sedadla, kdo jaké místo „chytil“, tam seděl. Úplně vzadu většinou sedávala starší mládež. Ze sálu se pak vycházelo jinými dveřmi, než se vcházelo nebo se otevřely obě dveře, pokud byla vysoká návštěvnost představení.
Do dnešní podoby byl sál upraven až po rekonstrukci Filousku na počátku devadesátých let 1993–1994.
Ze začátku se promítalo ve středu a sobotu, později i v neděli. Promítaly se filmy i pro školy a v létě o prázdninách odpoledne pro pionýrské tábory i několikrát za den. O letních prázdninách od roku 1959 se promítalo v rámci tzv. filmového léta pro příznivce stříbrného plátna.
V následující části uvedu dvě vzpomínky na kino od pana Bohuslava Partyka.
„Na bradelské kino, které tehdy sídlilo na Filousku, také vzpomínám. Bradelské filmové léto byl pro mne tehdy pojem. Vždy jsem v něm za korunu nebo dvě viděl všechny filmy, na které jsem se v Bratislavě nedostal. V šedesátých letech to byly zejména Mayovky (Winnetou a pod.), na které se ve městech stály dlouhé fronty na lístky, což jsem odmítal. Také Četník ze Saint Tropez a další díly. Obvyklý scénář byl takový, že podvečer jsem se s otcem vypravil „do hospody“, on si dal pivo a popovídal si s kamarády a známými. Já zatím seděl v kině. Takto jsem obvykle za týden viděl všechny nové filmy posledního roku. Jen jednou šel otec se mnou do sálu na film. Bylo to „Někdo to rád horké“ s Marilyn Monroe. Divil jsem se, že jde se mnou na gangsterskou střílečku, tehdy jsem ještě celkem nechápal, že ho spíš zaujala představitelka hlavní role, než ten děj.
Jednou mne dokonce promítač vzal do kabiny a vše mi poukazoval, včetně promítaček s obloukovými lampami, zvukových aparátů a pod.
Naposled jsem tam byl někdy v první polovině 70.let se svou nynější manželkou, když jsme byli u babičky na návštěvě.“
„S kinem na Filousku se mi pojí ještě jedna příhoda. Koncem prázdnin 1968 mi bylo 13 let a s otcem jsme přijeli navštívit babičku. Večerní scénář jako obvykle, Filousek a kino. Tentokrát byl s námi i strýc Honza. Vraceli jsme se někdy před desátou večer. Na obloze nad námi bylo nějak rušno. Nad Bradlem toho tehdy moc nelétalo, letecký provoz byl slabší než dnes a koridory vedly jinudy. Tento večer však byla obloha plná zelených a červených pozičních světel a hluk vrtulových motorů se nedal přeslechnout. Otec si povzdechl „Zase nějaké manévry, co to jen stojí peněz“. Nikdo z nás netušil, co se děje. Bylo to 20. srpna 1968.
A ráno v 6 hodin nás vzbudil telefonát „Obsazují nás Rusové“.“
Děkuji za informace a články:
paní Blance Žákové, rozené Březinové, dceři Jiřího Březiny z Dolního Bradla,
paní Marii Stehnové z Horního Bradla,
panu Josefu Jelínkovi z Hlinska, rodáku z Dolního Bradla,
panu Bohuslavu Partykovi z Prahy.
Pokud má někdo nějaký příspěvek, vzpomínku, fakta nebo připomínku k nepřesnostem k výše uvedenému článku o kině, tak napište na oa.najman@seznam.cz.
Vstupenka (lístek) do kina.
Programy filmového léta:
Dobové plakáty:
Obrázek (ilustrační) dobového promítacího přístroje:
