Na hřbitově na Modletíně, pokud jdete hlavní cestou, tak vás zaujme hrob pod lípou, jinak orientovaný než ostatní hroby a mohutnou deskou zakrytý, na níž je nápis Terezie Riegrová, 1869. Jedná se o hrob matky Františka Ladislava Riegra.
Terezie Barbora Wagenknechtová se narodila 19 . února 1795 ve Stavu č. 21, ve vísce pod Kumburkem na Novopacku, kde otec vlastnil nevelký mlýn na malém potoce. Terezie byla nejstarší z šesti dětí Františka Wagenknechta a jeho ženy Barbory, rozené Strnadová z Bozkova č. 55. Byla to zbožná česká rodina s mlynářskou tradicí, vlastenecky založená, byť příjmení měla německé. Matka Barbora dbala na vzdělanost, vždyť oba její bratři se stali knězi. Také otcův synovec Josef Ignác Wagenknecht byl známý vlastenecký kněz – kaplan u sv. Jindřicha v Praze. Tyto podmínky formovaly Terezii Wagenknechtovou, která vyrůstala v prostředí chudém, ale vždy naplněném touhou po vyšším vzdělání. Jako nejstarší měla nejvíce povinností, než ostatní sourozenci. Mnohém zastupovala matku, ale i otce. V šestnácti letech, na přání matky, se pěšky z Podkrkonoší vypravila s desetiletým bratrem Františkem do Prahy, aby vyjednala jeho přijetí do sboru v chrámu sv. Víta, což byl důležitý předpoklad následného studia na kněze.
Když Tereze bylo přesně 22 let, ženich Václav Rieger (1778 – 1841), semilský mlynář, byl o 16 let starší, konala se v ubislavickém kostelíku 19. února 1816 svatba. Po ni se pak Terezie Riegrova přestěhovala ze Stavu, otcova domu, do velkého a bohatého semilského mlýna. Mlynáři a sládkové, to bývala elita a češti vlastenci, kteří nebyli zatíženi poddanstvím a robotou. Mlynáři se drželi starých zvyků, které se přejímaly z pokolení na pokolení. Semilský mlynář Václav Rieger vlastnil mlýn spolu se starším bratrem Františkem, starým mládencem, jenž měl poloviční vlastnický podíl.
Manželům Riegrovým se narodily tři děti: nejstarší byla Terezie, kterou si otec nejvíce oblíbil, matka zase více lpěla na prostředním synovi Františkovi. Nejmladší Marie zemřela záhy na tuberkulózu – nedožila se ani tři let. Také švagr František náhle roku 1830 zemřel. Nezanechal žádnou závěť, proto musel Václav Rieger vyplatit příbuzné, aby Františkovu polovinu získal. Syn František studoval na jičínském gymnáziu, pak přestoupil na vyšší typ gymnázia do Prahy a pokračoval ve vysokoškolském studiu práva a k radosti otce složil zkoušky mistra cechu mlynářského, avšak veškerou mlynářskou práci za nemocného manžela a práva studujícího syna záhy převzala na sebe matka. Václav Rieger zemřel 16. dubna 1841 a je pochován v Semilech na Koštofranku. Jeho smrtí se v mlýně mnohé změnilo. Mlynářka se pustila do stavebních úprav a do semilského mlýna přijížděli vzácní hosté. Syn František Ladislav Rieger úspěšně ukončil studia práv a stále významněji vstupoval do politického a kulturního života země. Mlynářku též potěšil synův sňatek s Marii Palackou (1853). Pak do Semil jezdil i „Otec národa“ František Palacký.
Mlynářka se sice radovala ze tří Františkových vnoučat (Marie, Bohuš, Libuše), ale trápilo ji mnohé: na přelomu 50. a 60. let 19. století semilskému mlýnu ubývalo mletí a mlýn často stál. Navíc byla v Podkrkonoší velká bída, ale dobrosrdečná mlynářka rozdávala chudým chleba a vařila polévky. Byla již nemocná a trápily ji revmatické bolesti a otoky rukou a nohou. V dopise prosila syna, aby mlýn prodal. F. L. Rieger tak učinil a mlýn i s pozemky prodal v r. 1862 továrníku F. Schmittovi za 85 tisíc zlatých. Následně pak koupil statek v Malči a matku si vzal k sobě do Prahy. Svoji nemoc léčila Terezie Riegrová v lázních Teplicích a počínaje rokem 1863 pobývala každé léto s vnoučaty v Malči.
Vnučka Marie Červinková – Riegrová o své babičce napsala: „Poklady duševní, čest rodinná a schopnost i síla působit ku blahu bližních byly ji tím nejdražším a nejvyšším v životě …“
Terezie Riegrova zemřela v Praze 14. února 1869. Pochována je na hřbitově v Modletíně.
Terezie Riegrová – semilská paní mlynářka, ale především Riegrova matka. Byla to ušlechtilá žena, šikovná a dobrosrdečná mlynářka, hluboce věřící katolička, milující manželka a matka, která záhy poznala synův talent i touhu po vzdělání. V rodinné diplomacii pak musela manželovu logiku obrátit naruby a vyvinout velké úsilí, aby se jediný syn František Ladislav Rieger nestal nadosmrti mlynářem, byť v Podkrkonoší váženým a bohatým. Kormidlo osudu otočila správným směrem. A tak česká historie nebyla ochuzena o vůdčího politika 19. století.
Zdroj:
https://www.semily.cz/customers/semily/ftp/File/semilske_noviny/2009/04_2009.pdf