Jan Eisner se narodil 26. dubna 1885 v Dolním Bradle č. 17. Byl pokřtěn farářem Aloisem Chaloupkou dne 3. května 1885. Jeho otec Josef Eisner byl skláře a synem Františka Eisnera, skláře a manželky jeho Alžběty, dcery Antonína Partyka z Dolního Bradla č. 18. Matka Františka byla dcerou Jana Záruby, rolníka ze Stříteže č. 7 a manželky jeho Františky, dcery Josefa Stehny ze Spálavy č. 4. Za kmotry mu byli Jan Záruba, syn Jana Záruby, rolníka ze Stříteže č. 7 a Josef Partyk, syn Antonína Partyka, skláře z Dolního Bradla č. 17.
V matrice je vložený lístek týkající se jeho úmrtí, který sepsal Emil Wild, matrikář: „Zde zapsaný Jan Eisner, zemřel v Praze dne 2. května 1967 jako: akademik, řádný člen Čsl. Akademie věd, významný představitel slovanské archeologie. Prof. Dr. Jan Eisner byl členem několika učených společností, Lauráetem st. ceny, nositelem řádu republiky. Působiště: Komenského universita, děkanem fil. Fakulty a Karlova univerzita Praha. Vědecká literatura: „Slovensko v pravěku“ (základ slov. archeologie), „Devínská Nová Ves“ (státní cena), „Rukověť slovanské archeologie“.“
Jan Eisner v roce 1895 nastoupil do gymnázia v Chrudimi. V letech 1903–08 vystudoval na FF UK dějepis a zeměpis; Dne 16. prosince 1908 složil státní zkoušku profesorskou a 9. července 1910 studium završil disertací v oboru archeologie a získal titul PhDr. Před 1. světovou válkou učil na středních školách v Praze (gymnázium v Ječné, 1912–13) a Pardubicích. Jako rakouský důstojník musel hned na začátku války nastoupit do armády. 20. listopadu 1914 byl na srbském bojišti raněn. Ze svého zranění se dlouho léčil. S armádou se dostal na Slovensko do Púchova. Zamiloval si tuto zem a zůstal jako profesor na gymnáziu nejprve v Martině a pak přešel do Bratislavy. Na popud Lubora Niederleho na Slovensku zůstal, aby zde zavedl odbornou archeologii. V Bratislavě působil jako předseda archeologicko-historické sekce Slovenského muzea a zemský konzervátor Státního archeologického ústavu pro Slovensko. Na Bratislavské Univerzitě Komenského vychovával po jejím založení první generaci slovenských archeologů a stal se postupně docentem, mimořádným a řádným profesorem (1934). Působil také jako děkan FF Univerzity Komenského v letech (1938–39). Pomáhal rozvoji meziválečného slovenského muzejnictví a památkové péče a ustavil koncepci výzkumu pravěku na Slovensku. V roce 1939 se musel vrátit do Čech. Po válce byl roku 1945 jmenován řádným profesorem všeobecné prehistorické archeologie na FF UK. Na UK působil do roku 1957. Od roku 1946 byl členem ČSAV a působil na Slovanském ústavu jako vedoucí historického oddělení. Redigoval sborník Vznik a počátky Slovanů a byl předsedou Společnosti čsl. prehistoriků, ČsSA a Národopisné společnosti československé.
Od původního zaměření na archeologii doby bronzové posléze přešel k archeologii raných Slovanů, které se již plně věnoval po návratu do Čech. Na Slovensku prováděl rozsáhlé terénní výzkumy na lokalitách Devínska Nová Ves a Devín. Započal práci na svém díle Rukověť slovanské archeologie, shrnujícím poznatky o raných Slovanech, jež však kvůli ztrátě zraku nemohl dokončit.
Dne 14. května 1955 byl jmenován čestným občanem Horního Bradla. Zemřel 2. května 1967 v Praze.
Hrob Jana Eisnera v Praze na Olšanských hřbitovech
Dílo:
- Slovensko v pravěku. Bratislava 1933.
- Nitra : Dejiny a umenie nitranského zámku : Na pamiatku kniežaťa Pribinu. Trnava 1933.
- Devínska Nová Ves : Slovanské pohřebiště. Bratislava 1952.
- Rukověť slovanské archeologie : počátky Slovanů a jejich kultury. Praha 1966.
Zdroje:
SKLENÁŘ, Karel; SKLENÁŘOVÁ, Zuzana. Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů. Redakce Hana Petrová. Praha: Libri, s.r.o., 2005. ISBN 80-7277-253-8. S. 156,157.
https://czwiki.cz/Lexikon/Jan_Eisner
https://www.arup.cas.cz/kontakty/personalia/emeritni-pracovnici/eisner-jan
http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php/EISNER_Jan_26.4.1885-2.5.1967