Osada Paseky.
Paseky patří pod farní kostel sv. Víta, mučedníka v Bojanově. Mají rozlohu 103,697 ha. V letech 1991 a 2001 žilo v osadě 14 obyvatel a v roce 2011 obyvatel 17.
Paseky se staly rekreační oblastí, kde je postaven hotel a mnoho zajímavých domů. Některé jsou trvale obydlené, ale v převážné většině objekty slouží k rekreačním účelům.
Mezi nejzajímavější budovy na Pasekách patří hotel Vršov, a mnohé vily, které měnily do současné doby majitele – Špronglova vila, vilka slečny Svobodové, vila Antonína Hladíka, vila stavitele Maška a mnohých dalších (kdo ví jména majitelů ostatních vilek z 30. let minulého století, dáte mi vědět na oa.najman@seznam.cz ?). Velmi známý byl i statek Pavlusův.
Jedna z nejvýznamnějších letních vil na Pasekách je vila Lea Strasse č. p. 33. Má výraz stylizovaně rustikální haciendy. Pro svou rodinu ji postavil náchodský obchodník s textilem Leo Strass (1871-1944). Stavba zapadá do romantického proudu domácí meziválečné architektury. Leo Strass se narodil jako šestý ze čtrnácti dětí Karla a Karoliny Strassových v Chrudimi. Ti sem přišli z Kopidlna, kde se Karel Strass zabýval obchodem s koňmi, a založili v novém působišti obchod s kořalkou. Leo si zřídil v domě rodičů galanterní obchod, v němž mu jako příručí pomáhal bratr Emil, který od něj obchod později odkoupil. Také ještě v Chrudimi se Leo oženil se Zdeňkou Hermanovou a narodily se jim zde tři děti Valerie (1901), Karel (1902) a Pavel (1904). V roce 1905 celá rodina přesídlila do Náchoda, kde Leo převzal prosperující obchod s textilem, který zde založil koncem 19. století jeho starší bratr Hugo. Obchod se nacházel na Kamenici v domě čp. 142, který patřil Bartoňům. Také Leo prokázal znamenitého obchodního ducha. Jeho firma v městě textilu měla dobré zázemí, které uměl plně využít. Postupně obchod zvětšoval a o jeho provoz se pečlivě se svou manželkou staral. Později přibral Leo Strass za společníky oba syny a firma pod názvem Leo Strass a spol., který mimochodem ve výrazném provedení vydržel nad vchodem do obchodu do roku 1939, pokračovala v úspěšném rozvoji. K němu nepochybně přispěl moderní zásilkový obchod a firma teď již známá po celé republice si získala označení vzorkovnice textilního zboží, prádelník a šatník republiky. Rovněž na velké výstavě Náchod 38 se Strass prezentoval vlastním pavilonem. Pro rodinný život nechal postavit pohodlnou vilu na Mánesově nábřeží. V době sílícího nacistického nebezpečí však začal pomýšlet na bezpečnější místo a rozhodl se postavit letní vilu v kraji, odkud pocházel. Vilu v lokalitě Horní Bradlo – Vršov nedaleko Sečské přehrady projektoval v roce 1938 architekt Karel Kačírek, jehož sestra Marie byla manželkou syna Karla. Vila vykazující vliv lidové architektury je zajímavou stavbou. Sem tedy rodina jezdila alespoň na letní a rekreační pobyty, když po vyhlášení protektorátu ztratilo přesídlení do vnitrozemí smysl. Ačkoli Strassovi patřili mezi tzv. české Židy, druhá světová války zasáhla jejich životy tragicky. Velkoobchod byl násilně arizován, syn Pavel zahynul již v roce 1941 v Mauthausenu, oba rodiče byli odvezeni transportem do ghetta Terezín, odsud do koncentračního tábora Osvětim. Ani jeden z nich se po válce nevrátil. Leo byl společně s manželkou Zdeňkou (1880–1944) internován v Terezínské pevnosti. Zde se stal jedním z hlavních aktérů tzv. aféry terezínských umělců. Tajnými cestami ven z ghetta posílal kresby, které směnou za jídlo či cigarety získával od malířů. Po nečekaném prozrazení byli umělci ve většině posláni na smrt a v říjnu 1944 byli do Osvětimi deportováni také manželé Strassovi, kde krátce poté zemřeli. Holocaust přežil jen syn Karel, který v náchodském rodinném podniku pracoval i po jeho znárodnění jako řadový zaměstnanec.
Informace o stavbách a děních na Pasekách se lze dočíst i z Pamětní knihy politické obce Bradla, kterou za první republiky psal kronikář Jan Štrobl, prohlížeč skla v Bradle:
- rok 1932: “Továrník pan Jan Bukovský z Vojnova Městce zakoupil od osady Vršov kus pozemku „Na Pasekách“ a odhodlal se k postavení pensionu – hotelu. Hned se dali do svážení materiálu a do vánoc byla budova pod střechou. Je to dvoupatrový, moderně stavěný dům o 36 pokojích pro hosty, byt pro majitele, domovníka a potřebný personál. Zařízení bude co nejmodernější, též úprava okolo pensionu. Dostavěn bude až příštím rokem.“
- rok 1932: “ Nad pensionem postavila si slušnou vilku sl. Svodobová z Pardubic.“ Poznámka autora: Slečna Svobodová byla první poštmistrová na poštovním úřadě v Horním Bradle. Po její smrti byla vilka prodána panu Ždímalovi. Poštovní úřad byl otevřen 1. srpna 1930 v domě pana Františka Eise, kde také byl obecní úřad. Pošta byla také u Partyku, v hotelu Mareš a nyní na Filousku.
- rok 1932: “Téhož roku i pan Ant. Hladík postavil novou vilku „Na Pasekách.“
- rok 1934: “ Dne 20. května 1934 otevřen slavnostně pension p. Bukovského „Na Pasekách“, který pak po celou sezonu byl plně obsazen.“
- rok 1935: “Návštěva letních hostí v pensionech i v privátě byla snad největší, co nás letní hosté navštěvují. Vše bylo plně obsazeno přes to, že letos je o 1 pension více.“
- rok 1938 – Pamětní kniha se o stavbě vily Lea Strasse nezmiňuje, obsahem knihy
- rok 1938: “Majitel pensionu „Vršov“ p. Bukovský pronajal jej p. Jaroslavu Lukavskému. J. Lukavský byl majitelem hotelu v Železné Rudě na Šumavě, musel však hotel při zabírání území opustiti. P. Bukovský nechal zříditi v pensionu ústřední topení pro zimní sezonu. Vánoční prázdniny trávilo zde už dosti Pražáků. Bohužel, že lyžařská sezona byla mizerná, neb bylo velice málo sněhu, až kolem Nového roku trochu přibylo.“
Tolik informace o Pasekách, hotelu Vršov a jejich okolí v Pamětní knize obce Bradla. Přeci jenom ještě jedna informace je tam uvedena: „Po zabrání pensionů do socialistického vlastnictví jsou hotely rozděleny – hotel Vršov má KNV Hradec Králové“, jak poznamenává třetí kronikář Antonín Paštyka.
Další informace k osadě Paseky:
- na zadní straně pohlednice č. 23 je napsáno: “Manželé Lukavských během II. světové války, po ní návrat do Železné Rudy (za 3 – 4 roky, pak železná opona na příkaz SSSR),
- v srpnu roku 1940 v penzionu trávila dovolenou Dr. Milada Horáková s dcerou a manželem, ona i její muž zde byli zatčeni gestapem a odvezeni do Prahy do pankrácké věznice a poté do Terezína,
- po roce 1989 byla budova vrácena původním majitelům, kteří ji podali.
Osobní a rodinný vztah k osadě Paseky:
- o prázdninách jsem za pana Exnera z Vršova doručoval poštu – Javorné, Krásné, Vršov a Paseky,
- každou sobotu trvale bydlícím a hlavně chatařům na Pasekách jsem doručoval sobotní noviny (Rudé právo, Pochodeň, Sport, Mladá fronta, Zemědělské noviny, Svobodné slovo, Lidová demokracie) – pan Bláha, Málek Bedřich, Ždímal, Horník Josef, Klepšová, Roudnický, Polívka, Průša, Kalina, Dvořák, Kufnerová a další,
- moje maminka Anna Najmanová (Šiklová) po absolvování závěrečné zkoušky učňovské před zkušební komisí Obchodní a živnostenské komory v Praze dne 3. července 1947, získala výuční list, v učebním oboru kuchařka a tím ukončila studium kuchařské školy v Chrudimi, jako učednice pracovala v Hotelu Centrál v Chrudimi u majitele hotelu Jana Zítka v letech 1944 až 1947, pak pracovala v kuchyni u soukromníka, majitele pily Bedřicha Krejcara v Chrasti u Chrudimi, kde byla do 30. června 1950, byla to doba po roce 1948, kdy byli soukromníci likvidováni, tak i pan Krejcar, potom dostala umístěnku do hotelu Vršov, jako kuchařka v kuchyni, zde působila od 1. července 1950 do 18. srpna 1952, v té době hotel měnil svůj původní účel a přeměnil se v politickou školu krajského národního výboru a protože maminka nevstoupila do ČSM ani KSČ, tak musela z hotelu odejít a začala pracovat v kuchyni Transporty Chrudim, kde pracovala až do roku 1955, kdy se ji narodil první syn,
- v hotelu Vršov se setkala se svým budoucím manželem Josefem Najmanem, pekařem na Lipce u Antonína Krejčíka, tatínek rozvážel pečivo také do hotelu Vršov, kde se spolu poprvé uviděli, tatínek jí něco řekl a ona na něho vyplázla jazyk a to bylo jejich první setkání,
- za 2. světové války na cestě mezi Pasekami a Dolním Bradlem se dostal pod „Žižkaperkem“ nebo „Šiškaperkem“ (vrchu-berk) můj tatínek Josef Najman do konfliktu s kluky z Hitlerjugen, kteří byli ubytováni v hotelu Rükl; on a jeho kamarádi měli přišitého českého lva na levé straně bundy, když se míjeli s kluky od Hitlerjugend, tak se na otce a jeho kamarády vrhli a začali jim lvíčky strhávat a řvali „Tschechische Hund“; pod „Šiškaperkem“ je prudký sráz k řece a otec se po jednom útočníkovi ohnal tak, že se skutálel z toho srázu dolů; on i jeho kamarádi utekli a němečtí kluci je s bajonety pronásledovali, ale podařilo se jim uniknout; v té tobě mu bylo 16 až 17 let, měl strach a nevěděl, co se bude dít, přemýšlel, že uteče k partyzánům, ale tím by ohrozil členy rodiny; nějakou chvíli se nic nedělo, ale jednou si však pro něho přišli dva Němci v kožených kabátech, nebránil se; v jedné místnosti u Rüklu ho mlátili, až „ze rtů měl cáry“ a chtěli ho poslat do koncentráku; dostavil se i jeho otec, který na kolenou prosil velitele, ať ho pustí, že to byla klukovina, že to je jeho jediný syn; velitele by určitým způsobem přesvědčil, ale jeho manželka se vyjadřovala „jak by to vypadalo, kdyby si kdejaký Čech dovoloval…“, nakonec ho zmláceného pustili, ale jeho otec musel donést něco z hospodářství – husu a další jídlo,
- a poslední vztah k Pasekům mého rodu je dosti dávný, kdy můj předek Jan (Joannes) Pospíšil dne 7. 11. 1779 ve farním kostele sv. Víta, mučedníka v Bojanově, syn Josefa Pospíšila, chalupníka v Bradle č. 4 se žení s Magdalenou, dcerou Jiřího Eise, myslivce z Pasek č. 1 (Magalena Eisová se narodila na Slavíkově, ale vzhledem k tomu, že její otec byl myslivcem, tak byl neustále v pohybu – žil v různých hájovnách – podle požadavků pánů). Ví někdo, kde bylo na Pasekách číslo popisné 1. Dáte mi vědět prosím na oa.najman@seznam.cz? Když jsem dal do vyhledávače Vršov ev. č. 1, tak se mi objevilo místo, kde je v současné době chata, blízko koupaliště Tesla Pardubice.
To je asi vše k osadě Paseky. Pokud mi nějaké poznatky napíšete, budu rád. Omlouvám se za případné nepřesnosti. Pokud mne na ně upozorníte, tak chyby opravím.
Pohlednice a fotografie:
Pohlednice hotelu Vršov si můžete zvětšit podržením levé klávesy CTRL a točením kolečka myši.
Stavba nepatří k vile paní Svobodové, ale je to garáž nebo dřevník patřící k penzionu.
Podlouhlá střecha vlevo od domu p. Hladíka patří k domu – hospodářská část.
Podrobnější informace o vile doktora Svobody mi poskytla jeho vnučka paní Hermanová, které uvádím:
„Dr. Stanislav Svoboda, zubní lékař z Pardubic, začal trávit letní dovolenou se svojí rodinou v nově vybudovaném hotelu Vršov. Lokalita se mu zalíbila, a proto odkoupil od pana Málka parcelu pro letní vilku. Vilka byla dokončena těsně před válkou cca v roce 1938 a bylo jí přiděleno číslo 36. Během války rodina doktora Svobody ve vilce často pobývala, zvláště koncem války při bombardování Pardubic, a při útěku německých vojsk. Během války i po válce žila vilka čilým společenským životem. Přijížděla tam rozvětvená rodina Svobodova, strýc Horský s rodinou, tetička doktorka, a další. V knize hostů je zapsána i Milada Horáková. Po převratu vilka znárodněna nebyla, neboť nebyla vhodná k celoročnímu obývání. Rodina tedy užívala vilku je stejném duchu i během 50tých let. Šedesátá léta vykazovala spory o vilku mezi sourozenci Milenou a Milošem, dětmi dr. Svobody, a vilka tedy chátrala. V sedmdesátých letech byl spor rozhodnut ve prospěch Mileny, vdané Hermanové, a vilku čekala generální oprava, v duchu doby – svépomocí. Od 80tých let byla vilka užívána k rodinné rekreaci, jak Mileny s manželem tak i jejich dcerami a později i vnoučaty. V roce 2011, dva roky před svoji smrtí, daruje Milena vilku dceři Ivaně Hermanové s věcným břemenem doživotního užívání. V současné době je vilka nevyužita. Uvnitř je vilka zachovalá: interiér z 30tých let je téměř nedotčen. Exteriér vilky, i když je opět zachován v původním architektonickém stylu, je značně zchátralý. Zahrada je přerostlá, některé stromy ještě původní.“
Pohlednice odeslána 7. června 1948 do Agrostroje, závodu Knotek Jičín „…Mám se zde dobře, líbí se mi tu…“.
